Historie Jednoty Bratrské
STARÁ JEDNOTA BRATRSKÁ
Jednota bratrská, ve světě známá jako UNITAS FRATRUM, Iglésia Morava či Moravská církev, se zrodila v závěru velkých společenských a náboženských proměn v Čechách (husitství). Ovlivněna učením Petra Chelčického byla založena v Kunvaldu v regionu dnešních východních Čech v roce 1457-1458.
Skupina, která se shromáždila kolem bratra Řehoře, zdůrazňovala trojí ideál víry, lásky a naděje, se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učení nebo církevní tradice. Církev se rychle rozrůstala a šířila po Čechách a na Moravě.
Mezi nejvýznamnější představitele patřil Lukáš Pražský, Jan Černý - lékař, Jan Augusta, Jan Blahoslav, Jan Jessénius - lékař nebo Jan Amos Komenský.
Jednota bratrská byla od samotného počátku pronásledovaná a nechtěná. Na počátku 17. století jí však přece jen bylo dopřáno trochu svobodného života. Netěšila se z něj však dlouho. Prohraná bitva na Bílé hoře roku 1620 znemožnila její existenci, stejně jako všech ostatních reformačních církví. Mnoho lidí opustilo veškeré své jmění a raději odešlo do exilu. Někteří však byli donuceni zůstat doma a snažili se v tajnosti svou víru uchovat. Byli posilováni ze zahraničí, povzbuzováni Písmem a inspirováni tajnými setkáními. Tímto způsobem přežili celé století.
Více podrobností najdete například v těchto knihách:
Říčan, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. Praha: Kalich, 1957
Müller, Jos. Th.-Bartoš F. M. Praha: Dějiny Jednoty bratrské, 1923
Molnár, A. Boleslavští bratři. Praha: KEFB, 1952
________________________________________
OBNOVENÁ JEDNOTA BRATRSKÁ
V letech 1722 až 1727 několik rodin z Moravy, převážně z Fulneku i z jiných míst, které zachovaly tradice původní Jednoty, našlo pod vedením Christiana Davida útočiště v Sasku, na panství hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa. Tam vystavěly osadu, kterou nazvaly Herrnhut (místo pod ochranou Páně, zároveň však i na stráži pro Pána), česky Ochranov. Nebylo snadné vybudovat jednu církev z různorodých skupin, přicházejících z různých míst a prostředí. Z písemností tehdejších bratří se dokonce dočteme, že společenství nebylo daleko od vzájemného rozkolu, ale v roce 1727 je Bůh provedl procesem vzájemného pokoření, smíření a nalezení shody v řádu pro další společný duchovní život. Vrcholem celého proměňujícího období pak bylo mocné jednání Ducha svatého během slavení večeře Páně 13. srpna, kdy se
jim dostalo rozhodujícího zážitku vnitřního sjednocení. Moravští bratři tím vším započali zcela novou etapu.
V roce 1732 vyslali první misionáře k otrokům na ostrov sv. Tomáše v Karibském moři. Brzy následovaly další misie: do Grónska, Severní Ameriky, Jižní Afriky...
Více podrobností najdete například v těchto knihách:
Vančura, Václav. Obrazy z dějin Jednoty bratrské. Praha: Bratrské listy, 1911
Greenfield, John. Moc s výsosti. Praha: 1936
Štěříková, Edita. Jak potůček v jezeře. Praha:Kalich, 2009
________________________________________
JEDNOTA BRATRSKÁ V ZEMI OTCŮ
Ve své vlasti, v "zemi otců", směla Jednota bratrská znovu zapustit kořeny až po císařském ediktu (protestantský patent) z roku 1861. První sbor obnovené Jednoty bratrské byl založen roku 1870 v Potštejně, poté následoval sbor v Dubé u České Lípy roku 1872. Před první světovou válkou vznikly ještě další nové bratrské sbory v Ústí nad Orlicí, Praze, Jablonci nad Nisou, Duchcově, Turnově, Mladé Boleslavi, Nové Pace a v Herzogwaldu. Jednota bratrská pracovala v Českých zemích jak mezi Čechy, tak mezi Němci. Již od počátku se rozvíjela sociální práce mezi sirotky (sirotčince v Čermné a v Dubé u České Lípy) a též práce misijní (František Chleboun působil v jižní Africe mezi Kafry a Hotentoty). Státem uznanou církví se Jednota bratrská v rámci Rakouska-Uherska stala poté, co se ve Vídni přihlásila o registraci na základě říšského zákona z roku 1880. Patřičný záznam byl uložen v říšském archivu v Liberci (Reichenberg). Jednota bratrská zpočátku užívala názvy Evangelická církev bratrská nebo Ochranovská církev bratrská.
Po vzniku samostatného Československa byl roku 1921 pro české bratrské sbory přijat oficiální název Jednota bratrská. V období první republiky Jednota bratrská sice spolupracovala s novou Českobratrskou církví evangelickou (vzniklou spojením dosavadní reformované a luteránské církve v českých zemích), ale udržovala si odstup od dobových vlastenecko-náboženských a liberálních nálad.
Ve třicátých letech čítala Jednota bratrská 10 sborů českých (cca 5400 členů) a pět sborů německých (cca 2 000 členů). Roku 1935 byla Jednota bratrská rozdělena na dvě autonomní části - okrsek český a německý. Po 2. světové válce a odsunu sudetských Němců však německý okrsek zanikl. Ve dvou z bývalých německých sborů (Jablonec nad Nisou, Dubá u České Lípy) byla započata práce mezi Čechy. V Liberci bylo navázáno na předválečné bratrské působení a posléze se tamní misijní stanice stala samostatným sborem. Od roku 1946 pak měla Jednota bratrská v Československu i vlastní biskupy, prvním byl zvolen Václav Vančura (ordinován bratrskými biskupy z Ameriky a Velké Británie, a to 20. července 1946 ve starém bratrském sboru v Mladé Boleslavi).
Na generálním synodu v Bethlehemu, 5. září 1957, byla prohlášena Jednota bratrská v zemi otců za samostatnou provincií (v pořadí pátou) ve svazku Unitas Fratrum. Začátkem šedesátých let měla česká Jednota bratrská celkem osmnáct sborů a další dvě desítky započatých misijních míst. Pod státním dohledem komunistického režimu však neuměla řešit mnoho různých otázek jak teologických, tak i eklesiologických, a uvnitř církve postupně narůstaly spory.
Více podrobností najdete například v této knize:
Adolf Vacovský. Obnovení Jednoty bratrské v zemi otců. Nová Paka: Úzká rada Jednoty bratrské
Podrobnější přehled o historii
Jednota bratrská - Unitas fratrum - má v současné době přibližně 1.800.000 členů ve 27 provinciích, které spojuje společný církevní řád. Jejím znakem je Beránek s korouhví - ukřižovaný a vzkříšený Kristus. Doprovodná legenda ke znaku vyjadřuje vyznání i program Jednoty bratrské: Zvítězil Beránek náš, následujme jej! (Vicit agnus noster, eum sequamur).